Poslání Zoo Ostrava
Poslání moderních zoologických zahrad
Původním účelem zoologických zahrad bylo především seznámit návštěvníka s co největším počtem různých druhů zvířat a to zcela bez ohledu na jejich potřeby. Zvířata, která v přírodě žijí ve skupinách, byla často chována po jednom exempláři a všechna pak v naprosto nevyhovujících podmínkách malých ubikací. K významné změně došlo v poměrně nedávné době a zoo se dnes mění nejen ve významná centra odpočinku a vzdělání, ale také v místa, kde je vyvíjena snaha o záchranu zvířecích druhů, z nichž mnohé už v přírodě nežijí nebo z ní v nejbližší době vymizí. Důkazem této snahy jsou dva záchovné programy evropských zoologických zahrad známe pod zkratkou EEP a ESB (obdobný program mají také americké zoologické zahrady) a na celosvětové úrovni pak občas existují mezinárodní plemenné knihy.
Co jsou to EEP a ESB?
Pokud uvidíte na ceduli některého zvířete tuto zkratku a emblém nosorožce, pak to znamená, že daný druh zvířete je zapojen buď do Evropského záchranného programu (EEP) nebo je o něm vedena Evropská plemenná kniha (ESB). Zoo Ostrava vede ESB hrocha obojživelného (viz. dále). Mimo to je ostravská zoo v současnosti zapojena do více než 40 dalších EEP a ESB programů (např. tygr ussurijský, makak lví, sika vietnamský nebo kočkodan Dianin) a i v budoucnu se bude snažit, aby ve skladbě zvířat vzrostl počet druhů nejohroženějších.
Co to pro zvíře znamená?
Pro každý takovýto zvířecí druh je určen koordinátor. Koordinátor je odborný pracovník některé zoo a vede podrobnou plemennou knihu, která zahrnuje všechna zvířata daného druhu chovaná v zoologických zahradách. Jedná se svým způsobem o podrobný rodokmen všech evidovaných jedinců. Po poradě s koordinátorem je pak například v ostravské zoo narozená samička tygra ussurijského přemístěna bezplatně do jiné zoologické zahrady k nejvhodnějšímu samci. Díky této spolupráci se významně zvyšuje šance udržet zvířata chovaná v lidské péči dlouhodobě v dobré kondici a jednou až nastanou vhodné podmínky, je také vrátit zpět do přírody.
Evropská plemenná kniha hrocha obojživelného
Od roku 2006 vede ostravská zoologická zahrada plemennou knihu (ESB) hrocha obojživelného. První vydání této knihy publikovala Zoo Ostrava v červenci 2007. A proč právě hroch? Dlouhá léta žily evropské zoo v přesvědčení, že hroch obojživelný stále patří k hojným africkým savcům. Až v loňském roce přišly z Afriky alarmující zprávy. Počet hrochů dramaticky klesá. Za posledních deset let se jejich počty snížily o téměř 20%. Např. v Demokratické republice Kongo klesl jejich počet o 95% na necelou tisícovku. Hroši jsou loveni pro maso, zuby (které mají na černém trhu hodnotu vysoce ceněné slonoviny) i jako překážka stále více rostoucímu zemědělství, které se zakusuje i do dříve zakázaných národních parků. Velkou roli hraje i politická nestabilita většiny afrických států. Hroši dnes žijí v 27 státech subsaharské Afriky a z toho v 18 jejich počty silně klesají. Hroch je navíc novým erbovním zvířetem ostravské zoo a je zde nepřetržitě chován již od roku 1967.
Jak je to s návratem zvířat zpět do přírody?
Tam, kde je to možné, se zoologické zahrady ve spolupráci s jinými institucemi i jednotlivci snaží vrátit zvířata do jejich původního prostředí. Děje se tak v případě, že druh byl ve své domovině již zcela vyhuben nebo se jeho početní stavy snižují a bez lidské pomoci by z přírody brzy vymizel. Proč druhy v současnosti z přírody tak rychle mizí?
- Hlavní příčinou je úbytek jejich přirozené prostředí, což souvisí s růstem lidské populace a s rozšiřováním zemědělské výroby.
- I přes snahu záchranářů je stále velice rozšířeno pytláctví a bohužel se i dnes v bohatých zemích najdou lidé, kteří si koupí výrobky z kůží vzácných šelem (jaguárů nebo levhartů) nebo třeba luxusní psací pero ze slonoviny.
- Velmi se rozšířil obchod s živými zvířaty, mezi lidmi v bohatších zemí včetně České republiky stále více roste zájem o koupi atraktivních živočichů jako jsou např. velké druhy papoušků nebo suchozemských želv. Tím však tito "milovníci" zvířat výrazně přispívají k úbytku daného druhu v přírodě. Navíc málokdo ví, že pašovaná zvířata během cesty ze své původní domoviny mnohdy transport v drastických podmínkách nepřežijí a tak na jedno živě dopravené zvíře připadne několik mrtvě dovezených.
Z nejznámějších případů návratu v přírodě již vyhubených druhů zvířat lze zmínit případ koně Převalského (vrácen do Mongolska), antilopy přímorožce šavlorohého (vypuštěn zpět do Tuniska) či drápkatých opiček lvíčků zlatých (Brazílie). Základním předpokladem úspěšného návratu je samozřejmě nezničený původní biotop, který dnes bohužel již v mnoha případech neexistuje.
Snaha zoo pomáhat v záchraně se samozřejmě nevztahuje pouze na druhy ze vzdálených exotických zemí, ale třeba i ohrožené zástupce místní fauny. Ta na tom nebývá mnohdy o moc lépe. V 70. a 80. letech 20. století se ostravská zoo podílela na znovuvysazení (reintrodukci) naší největší kočkovité šelmy rysa ostrovida na Šumavě, dále v Itálii, Švýcarsku nebo tehdejší Jugoslávii. V České republice byl poslední divoký rys zastřelen v 19. století. V současnosti se zoo účastní vysazování velmi ohrožené sovy pálené a sýčka obecného do naší přírody. Několik chovných párů odchová každoročně okolo 20 mláďat určených k návratu do přírody. Ke konci roku 2004 jich bylo takto bezplatně předáno již více než 200.
K poslání moderních zoologických zahrad patří dnes také vzdělávání návštěvnické veřejnosti. V Zoo Ostrava plní tento úkol Oddělení pro kontakt s veřejností, k jehož aktivitám patří výuka a propagace.